Текст песни Kfjetina - Tomáš Klus

Z lidí se stávaj dospělí, protože není dost pochopení
A měním se taky já, tou dobou s ní.
Pod muší křídla se schovává vždycky,
Když tuší, že prší na duši.
Z nadzemských výšek mi zamává a srdce buší.

Je květina a jediná, co věří,
že zvěři dá se věřit,
že na trnitým keři dá se spát.

Uprostřed nebe je díra a právě víra v ni ji otevírá
Poslům z cizích světů, jak střelám kulometu.
Podléhám ti. Podléhám ti.
A ty jsi ta láhev nedopitá, skrytá v krytu trilobita.

Na hrotu pera mám větu,
Která zůstane do večera nevyřčena,
Jinak ztrácí cenu.
Nechci být autorem frází,
Jak voda z prolomených hrází.
Unášíš mě. Unášíš mě.

Na tisíc malejch kousků rozložím si svět
A pak zas poskládám no a ty budeš zpět.
Já budu moudřejší a ty šťastnější, jen mi věř...