Текст песни Sbohem, lásko (Laisse moi petite fille) - Waldemar Matuska

Ať bylo mně i jí tak šestnáct let
Zeleným údolím jsem si jí ved
Byla krásná to vím a já měl strach
Jak říct, když na řasách slzu má
Velkou jako hrách
Sbohem lásko, nech mně jít
Nech mně jít, bude klid
žádnej pláč už nezpraví
Ty mý nohy toulavý
Já Tě vážne měl moc rád
Co Ti víc můžu dát
Nejsem žádnej ideál
Nech mně jít zas o dům dál

A tak šel čas a já se toulám dál
V kolika údolích jsem takhle stál
Hledal slůvka co jsou jak hojivej fáč
Bůh ví co jsem to zač
že přináším všem jenom pláč
Sbohem lásko, nech mně jít
Nech mně jít, bude klid
žádnej pláč už nezpraví
Ty mý nohy toulavý
Já Tě vážne měl moc rád
Co Ti víc můžu dát
Nejsem žádnej ideál
Nech mně jít zas o dům dál

Já nevim, kde se to v člověku bere, ten neklid
Co ho tahá z místa na místo
Co ho nenechá, aby byl sám se sebou spokojenej
Jako většina ostatních
Aby se usadil
Aby dělal jen to, co se má a říkal co se od něj čeká
Já prostě nemůžu zůstat na jednom míste, nemůžu opravdu
Fakt
La la la la la la la
žádnej pláč už nezpraví ty mý nohy toulavý